V minulém díle se to konečně vyřešilo - spor a záhady okolo Lilly, Carmelity a sedlovny. Teď si dávají děvčata na vyjížďce závod - hraje se o placení zmrzliny :) Stefi si vzala bílého mustanga Sierru a Lilly arabského hřebce Magnuma. Jak dopadne závod o zmrzlinu?
Okamžitě začala pobízet Sierru ještě víc, masírovala mu rukama krk a opatrně ho holeněmi pobízela. Opatrně ale důrazně. A najednou ...
... se před děvčaty objevil znenadání velký kmen. Ani Lilly, která byla stále o půl délky ve vedení, o tom neměla ani ponětí. Vzpamatovala se, až když se Magnum ladně vyhoupl do vzduchu a letěl přes kmen.
"Juchů!" křikla Lilly ve vzduchu a to už Magnum dopadl na zem.
"Jeď, Sierro, jeď!" šeptla Stefanie svému koni do ucha, když se ve skoku nakláněla k Sierrově hlavě. Ten jakoby ji vyslyšel zrychlil tempo, až si Stefi sedla "kecla na zadek" do sedla. Vau! pomyslela si, jakmile se opět zvedla do lehkého cvalu aby hřebci odlehčila záda. Nevědal, že umí Sierra běhat doopravdy tak rychle.
"Čááu," výskla Stefi na Lilly, který na hřebcově hřbetě byla úplně zmatená. Nikdy před tím neviděla Sierru tak rychle běhat! Byla úplně mimo. Stefi projela okolo pařezu a "přetrhla vítěznou stuhu", jak by řekl Peter.
"Co to... to jako Sierra...," vykoktala zmatená Lilly. Stefanie klusala po louce směrem k Magnumovi a Lilly.
"Připrav si peníze, Lilly!" zajásala Stefi na Sierrově hřbetě jako malé děcko.
"No teda...," zahrála Lilly smutnou. Celou cestu k cukrárně šly koně volným krokem na dlouhé otěži, sem tam uškubli kus trávy a šli dál. Jakmile byli holky a koně u cukrárny, Stefi slezla z koně a napřahovala ruku pro Magnumovi otěže.
"Jakou chceš?" zeptala se Lilly skopojené Stefanie.
"Dám si... vezmi mi okoládovou, prosím."
Když vešla Lilly do obchodu, slušně pozdravila
"Dobrej," zabručel pán u zmrzliny. Lilly se zmateně podívala okolo sebe a nevěděla, co komu provedla. Nějaká rodinka s jednou malou holčičkou seděla u stolu a s chutí pojídala zmrzlinu. Muž za pultem se podrážděně zeptal: "Co chceš," a Lilly odpověděla: "Zmrzlinu."
"No to mi je jasný, ale jakou," zvedl oči vsloup zmrzlinář. Lilly odpověděla, že jahodovou a čokoládovou a zaplatila.
"Ten byl ale nepříjemný," řekla Lilly, když podávala Stefanii její čokoládovou zmrzlinu.
"Já vím, viděla jsem vás přes sklo. Sice jenom viděla, ale poznala jsem, že je to nějaký bručoun.
Cestou zpět, když Lilly omylem kydla trochu jahodové zmrzliny na svoje rajtky a částí i na Magnumův krk, si i trochu zacválaly. Cválaly lesní cestou, která byla úhledně vyšlaána a vyjeta auty, ale koním to nebránilo v krásném, svižném cvalu. Na konci cesty jej děvčata zpomalila do klusu, a hned na to do kroku.
"Výborný, pochválila Stefi Sierru současně s pplácáním po krku. Stála si za tím, že když kůň udělá nějakou věc dobře, je třeba ho pochválit. Úplně zapomněla na své starosti o Kerryho...
Dívky se s úsměvem na tváři a celé šťastné vracely domů. Vyhřebelcovaly koně, a ve stáji se Stefi zase vracely myšlenky - ce když se to Kerrymu zhorší? Co když nebudu moct dál jezdit na Kerrym? Ne, to ne, říkala si. Věděla, že všechno dobře dopadne. A tak se rozloučila s koňmi, s Lilly, která ještě vyváděla Magnuma so výběhu a s Kerrym, kterému dala kostku curku.
Jestli se takhle bude cpát pořád, a bude stát v boxe, brzo se na jízdárně bude valit dělová koule, a né ladně cválat. Stefi si řekla, že mu bude dávat maximálně jedu mrkev za den, aby měl vitamíny a nepřibral moc. I když věděla, že po týdenním stán v boxe a neustálým cpaním se sena, se alespoň jednomu kilu nevyhnou.


je krasne jako vzdycky
bude jeste naky dil
00000000000000000000000000000